Vždy pokud mi na někom záleželo, mluvím teď o partnerských vztazích, jsem se pro danou osobu mohla doslova rozkrájet. Vždy jsem zastávala heslo dělej pro druhého a chovej se k němu tak, jak by si ráda, aby se on choval k tobě. Nicméně ani v jednom z mých vztahů se to nepotvrdilo a všechny skončili nevěrou ze stran partnerů.
K tomu během studia na vysoké škole se přidal pokus o znásilnění opilým zdrogovaným výměnným studentem a několika násobné obtěžování (osahávání) cizími muži na veřejnosti. Aby toho nebylo málo mám za sebou tří roční vztah, ve kterém od začátku do konce figurovalo domácí násilí v psychické a sexuální formě vyústěné znásilněním od ex partnera a následné vypovídání u soudu proti ex partnerovi, který byl obviněn z obtěžování nezletilých dívek na internetu. Z tohoto vztahu se mi nakonec podařilo odejít v roce 2019. Je to sice už několik let, ale trauma si nesu do teď, přijde mi jakoby to bylo včera a tuto minulost si nesu sebou neustále.
Po této zkušenosti jsem se rozhodla odstěhovat do zahraničí s pokusem začít znovu. Kompletně jsem změnila obor práce a z finančnictví jsem přešla do sociálních služeb. Mým novým startem se měla stát péče o lidi s poškozenou míchou. Začátky nebyly lehké, ale po chvíli to bylo dobré. Nicméně aktuálně jsem v situaci, kdy spolu s kolegyněmi uvažujeme nahlášení našeho současného klienta za šikanu na pracovišti. Během jednoho roku práce s tímto klientem jsem spadla do hlubokých depresí, silnému syndromu vyhoření, panických záchvatů a zhoršily se mi mé zdravotní problémy kvůli velkému stresu.
K tomu všemu jsem nedávno byla napadena při večerní cestě z vlaku do práce. Ztratila jsem jakýkoli zájem o sebe i okolí. Většinu času nemám sílu ani vstát z postele a cítím se kompletně prázdná. Jako tělo bez duše. Z původního záměru pomáhat lidem potřebuji pomoc já sama… Uvědomuji si, jak mě má minulost ubíjí, jelikož mě pronásleduje na každém kroku ale vím, že takto dál žít nechci, takže po dlouhém odkládání jsem konečně začala s terapií a také začala hledat novou práci. Vím, že tohle opět jen další začátek, že je přede mnou dlouhá cesta, ale doufám, že se mi podaří najít východisko.
Aktuálně mi nejvíce pomáhá můj současný partner, kterému jsem se o všem svěřila.
Každopádně ženy! Občas musí člověk padnout na úplné dno, aby se od něj mohl pořádně odrazit a vydat se zpět na cestu vzhůru. Takže se nikdy nevzdávejte, protože vždy je cesta ven!
K.
