S přítelem jsme se po 4 letech vztahu shodli na tom, že je ten správný čas na miminko. Začali jsme se snažit, ale bohužel nám to nešlo téměř rok. Po vyšetření mi bohužel bylo sděleno, že má šance na těhotenství je velmi nízká. Dostala jsem hormony a měla je nasadit, jakmile dostanu menstruaci. Ta ale nepřicházela a já zjistila, že jsem těhotná! Zázrak! Těhotenství bylo skvělé a maximálně jsme si ho užívali.
Bohužel se stalo něco, na co jsem nebyla absolutně připravená. Byla jsem přesně 39+1, když jsem se v noci probudila, protože se mi chtělo na toaletu. Takhle v noci se malej vždycky probudil a kopnul mě. Tentokrát tomu tak však nebylo. Okamžitě jsem se oblékla a vyrazila do nemocnice, což bylo dvě minuty autem. Bohužel mi v nemocnici potvrdili to nejhorší, čeho jsem se obávala. Srdíčko netlouklo a my jsme přišli o svého syna.
Nemohla jsem vyjít mezi lidi, nechtěla jsem žít! Nikdo mi nerozuměl. Musela jsem docházet k psycholožce a v práci jsem dala výpověď, nechtěla jsem se vidět s nikým známým.
Ta bolest je nepředstavitelná a neúnosná, ale nejsem jediná žena, které se něco takového stalo. A právě proto jsem se svůj příběh rozhodla sdílet.
Samozřejmě jsme se s přítelem nechtěli vzdát a o miminko se začali znovu snažit! Bohužel s mnou anamnézou neplodnosti to opět nešlo příliš hladce, ale nakonec se to povedlo! Stal se zázrak! Člověk zkrátka nesmí přestat bojovat! Nyní mám doma šestiměsíční princeznu a jsem neskutečně šťastná, protože díky ní jsem začala znovu žít!
To co mě potkalo nikdy nesmažu a smazat nechci, je to součást mé existence a Matýsek bude vždy v mém srdci.
J.
