Porodní trauma a výčitky z nekojení. Jako prvorodička jsem měla o porodu a těhotenství načtený všechno možný. Měla jsem i vypracovaný a vytištěný porodní plán dokonce ve 4 kopiích a byla jsem připravena ho rozdávat v porodnici všem na potkání 🤣🙈 Každopádně bohužel porod nebyl takový, jak jsem si ho představovala. Kvůli křížovým bolestem jsem při každé kontrakci zvracela (i když už nebylo co) po dobu šesti hodin v kuse. Nakonec jsem to nevydržela a řekla si o epidurál. Ten mi sice pomohl uklidnit nekonečné zvracení, ale porod se tím zastavil. Takže mi dali oxytocin, který sice nastartoval porod, ale nastartoval i další bolesti, při kterých se mi chtělo opět zvracet. Kývla jsem tedy i na rajský plyn a tím jsem vše zkazila úplně. Nakonec se F. narodil po 13ti hodinách porodu. Apgar měl relativně špatný (7-8-7) a chvilku se tedy přidusil. Prý měl kyslík ještě ve šňůře, ale vzhledem k tomu dvojímu odmotání šňůry kolem kotníku evidentně byl nějakou dobu bez kyslíku. Měl na hlavě poporodní nádor, jak se nestačil ke konci dorotovat, okolo kotníku omotanou pupeční šňůru, nalokal se plodové vody, museli ho rozdýchávat ambuvakem a šel rovnou na jip pod kyslíkovou podoporu. Prvně jsem F. viděla asi až cca o 2 hodiny později, když mě tam dovezl manžel. Byla jsem na křesle a nemohla se zvedat, takže jsem prakticky viděla jen peřinku. Druhý den dopoledne mi sestry dovolily si malého prvně pochovat a zkusit ho nakojit. Nepřisával se, spinkal. Zkoušela jsem to celý den, ale nedařilo se. Následující den se už pár krát povedlo, nicméně mléko ještě samozřejmě nebylo a on se vždy ihned odsál a plakal. Podpora ze strany sester byla nulová, ještě jsem dostala vynadáno. Nezapomenu na komentář jedné sestry: „Vidíte, přisál se, tak co je za problém?“ Po příchodu domů z porodnice jsem okamžitě volala laktační poradkyni, které přijela následující den. Ukázala mi polohy ve kterých kojit atd, ale malej buď spal a nebo plakal. Nepřisával se a měl dudlík již od sester z jipu. Pak následovala první prohlídka u pediatry, kde jsem dostala doporučeno začít malého
přikrmovat odsátým mlékem, protože se hodně zhubnul. Celodenní a celonoční kolotoč odsávání mléka mi přivodil zánět v prsu… Nevyspání a xhodin v kuse brečící miminko mi také nepřidalo. Do toho manžel zvracel 10 dní v kuse… Bylo to hrozně těžké, pro nás všechny 3.
Malý hodně hubnul a při každém pokusu o kojení se rozeřval, až se vždy zalikal. Měla jsem tenkrát pocit, že mu tou mou snahou o kojení jenom ubližuji, že ho tím snad mučím, jak plakal. Nakonec to samozřejmě vyvrcholilo tím, že malý spadl na téměř na 2,5kg a doktorka mi řekla, že by bylo lepší, abych přešla na flašku úplně – že mu prý bude chutnat lépe. Obřečela jsem to ještě dlouho potom.. Na druhou stranu teď už vím, že se Filípek opravdu NIKDY plně nepřisál. Myslela jsem si, že ano, ale po srovnání s druhorozeným J. můžu říct, že se divím, že F. bez vůbec přežil těch pár dní, než jsme začali dokrmovat… Dnes už to celé vnímám jen jako bolavou vzpomínku. Vzpomínku na porod, který se tak úplně nepovedl.
Vzpomínku na to nejtěžší období v mém životě. Ale dnes už naštěstí vím, že vše se děje z nějakého důvodu a že právě díky nepovedenému porodu a následnému nekojení máme druhého syna talhle blízko k prvnímu, to by se jinak nestalo. Je to Osud. Nejvíce mi pomáhalo vědomí, že kdyby se celá situace odehrála jinak, kdybych porod zvládla lépe, kdybych mohla kojit, nebyl by tu náš druhý syn. Vědomí, že takhle se to stalo sice jinak, než jsem si přála a bylo to pro mě hrozné, ale právě takhle se to stát mělo.
Hlavně je důležité si uvědomit, že nekojení není konec světa a přirozený porod taky nemusí být žádná výhra. Nikdy dopředu nevíte, jaký váš porod bude, proto byste si nikdy neměly vyčítat, jaký porod to nakonec byl. ❤️
Tereza R. (IG: @jdu_za_svym_snem a @skorodvojcatka)
One Comment