V té době mi bylo 36 let a s manželem jsme se rozhodli začít „pracovat“ na miminku.
Byla jsem naprosto zdravá, velmi aktivní sportovkyně. Bohužel po 4 měsících „těžké práce :-))“ jsme museli přestat. Byla mi řečena asi ta nejhorší věc – rakovina prsa s rozšířením do lymfatických uzlin. Po pár týdnech brečení, nechápání, litování se jsem přepla na mood Bojovnice – Warrior Blanche a pak to šlo šup šup…. Leden 2019 operace, březen až červen chemoterapie a srpen ozařování.
A proč to vše píší?
Protože jsem se při léčbě rozhodla bojovat a hlavně se nelitovat!!!
TZN. za svoji krásně plešatou hlavu bez obočí a řas jsem se nestyděla a čepice nosila jen když mi byla zima:-) , což v létě moc nebylo …
Celou léčbu jsem doslova proběhala a procvičila. Nepřestala jsem závodit, sice už to nebyly medaile na bedně, ale pro mě to byly ty nejcenější medaile v mém životě. Závody typu – běh 5km, 10km a dokonce i pár půl maratonů:-)) byly mou motivací a pocitem štěstí. Při každém proběhnutém cíli jsem cítila, že doopravdy ŽIJU!!!
Samozřejmě jsem mnohokrát byla na dně… Dvakrát jsem měla tzv. breakdown – už jsem to chtěla vzdát, protože nevolnosti a bolesti byly tak silné, že jsem prostě nemohla dál. Ale to k téhle nemoci bohužel patří :-(.
Vždy jsem se oklepala, šla ven na procházku nebo si zacvičit a bylo líp.
Rok po ukončení léčby jsme začali pracovat tam, kde jsme roku 2018 přestali 
Bohužel se nám nedařilo, tak jsme museli použít naše eskymáčky – zamražené embrya a po druhém pokusu se nám zadařilo a teď pod srdíčkem nosím našeho andílka Julinku a v červenci si ji konečně pochováme….
Jsem ta nejšťastnější žena na světě:-) Bojujte a nikdy se nevzdávejte holky!
Blanka (IG: @blankajandlova)
