Od maminky maminkám: 5 tipů, jak zvládnout předvánoční shon
A je to zase tady, milované i obávané Vánoce! I přestože si každé léto říkáš, že letos dárky vyřešíš dřív a pečení cukroví i úklid si dopředu rozplánuješ – nakonec většinu z toho stejně řešíš na poslední chvíli a s mnoha vráskami na čele. Teď se ale na pár minutek zastav, mám pro tebe tipy, jak předvánoční čas zvládnout ve větším klidu a snad si ho ještě i užít!
VÁNOCE TVÉHO DĚTSTVÍ
Vzpomínáš si ještě na dobu, kdy jsi i ty byla dítě? Na tu tajuplnou atmosféru Vánoc a na to, jak moc ses Štědrého dne nemohla dočkat? Jaká vzpomínka se ti vybaví jako první? Možná to bylo společné sledování vánočních pohádek, pečení cukroví s rodiči nebo stavění sněhuláka. Možná to byly i vánoční koledy, které hrály, zatímco jste se s rodiči choulili pod teplou dekou.
A teď zavzpomínej znovu – bylo doma uklizeno? Měla máma napečeno 15 druhů cukroví? Bylo všechno perfektně připravené nebo doma naopak vládl radostný duch Vánoc a troška bince mu nevadila? 
Je to tak, možná sis na sebe ohledně Vánoc naložila nereálná očekávání. Možná máš pocit, že jedině ve sterilně uklizeném domově s cukrovím jako od profíka to budou ty “pravé Vánoce”. Ale možná jsou Vánoce opravdu o něčem jiném – o lásce, rodině a radosti z toho, že jste spolu.
Přijmi proto mé tipy, jak zvládnout předvánoční shon a stres ve větším klidu. Jak vytvořit pro děti kouzelné Vánoce, aniž by ses u toho strhala a dalšího půl roku se dávala do kupy.
TIPY, JAK ZVLÁDNOUT PŘEDVÁNOČNÍ PŘÍPRAVY
- Zjednoduš, co lze
Jako máma máš vždy práce až nad hlavu, málo času a většinou ani žádné pomocníky. A o Vánocích to platí dvojnásob! Šetři proto své síly a snaž se zjednodušit vše, co lze. Chceš se blýsknout luxusním cukrovím, jehož příprava chce moře času a které žádnou chybu neodpustí? Opravdu se musíš dělat s vánočkou, když si ji můžeš koupit v tom skvělém pekařství ve městě? Vážně tvou snahu někdo ocení? Pamatuj, že všechno nemusí být dokonalé, Stačí, když je to tak akorát! - Nakupuj online
Předvánoční nakupování mívá svou jedinečnou atmosféru, ale většinou se spíš mačkáš s davem lidí v přeplněném a přetopeném obchodě, lapáš po dechu a snažíš se vzpomenout, co jsi vlastně chtěla koupit. Jdi na to chytře, uvař si šálek kávy nebo voňavého čaje (třeba do našeho designového hrnku GENTLE BUT STRONG) a objednej si vše online. Když to nenecháš na poslední chvíli, všechno pořídíš včas a z tepla a klidu svého domova. - Výzdoba v režii dětí
Děti Vánoce milují a také milují vytvářet vánoční dekorace, kterými svůj domov vyzdobí! Naplánuj jim proto kutilské odpoledne, třeba když bude venku vážně nevlídno, a společně stříhejte, lepte a malujte. Můžete tak společně zkrášlit okna, vytvořit ozdoby na stromeček nebo potěšit babičky a dědečky vlastnoručním vánočním přáníčkem. Pusťte si k tomu koledy, uvařte horké kakao a užijte si odpoledne jako malované. - Rozděl a nech si pomoct
Stalo se nepsaným pravidlem, že Vánoce “dělá” máma. Jenomže to je na jednu osobu, která se kromě toho ještě stará o vše ostatní, přece jen trochu moc, ne? Neboj se proto delegovat povinnosti i na ostatní členy rodiny. Sedni si s partnerem a dětmi a rozdělte si povinnosti. Přece jenom se dětem bude mnohem lépe pomáhat s úklidem, když budou vědět, že Ježíšek binec fakt nerad. A partner? I ten určitě rád přidá ruku k dílu! - Tradice vytváří vzpomínky
Vánoční tradice jsou krásné a s láskou na ně vzpomínají děti i dospělí. Nemusíte zrovna krájet jablko nebo lít olovo, tvoje rodina si může vytvořit svou vlastní tradici. Ať je to procházka do lesa s dobrotami pro zvířátka, divoká koulovačka při prvním sněhu nebo posílání malovaných pohlednic známým a přátelům. Cokoliv tvoji rodinu naplňuje radostí se může stát novou vánoční tradicí.
Smyslem Vánoc je si je užít, ne je jenom přežít. Není proto od věci vrátit se ke “kořenům” a osekat tyto často přeplácané svátky na minimum. Díky tomu získáš prostor se nejenom v tom shonu nadechnout a uvědomit si jedinečnou atmosféru tohoto období, ale dokážeš tak lépe rozlišit to, co je pro tebe i tvou rodinu důležité. Vděčnost, že jste spolu. Pomazlení s dětmi a jejich veselý smích. Teplo rodinného krbu a sněhové vločky za oknem. Však proč chtít víc?
Věřím, že si letošní Vánoce užiješ v pohodě a klidu společně se svými dětmi a rodinou a že tě předvánoční shon nesemele. A až budeš shánět vánoční dárky, nezapomeň ani na sebe a odměň se! Udělej si radost třeba jedním z našich autorských stříbrných a pozlacených šperků GENTLE BUT STRONG, které oslavují neuvěřitelnou vnitřní sílu, krásu i jemnost všech žen.
S láskou,
Domi❤️
Tak se nech i ty okouzlit luxusními
Další den Oliverka operovali, avsak jicen se nepodarilo spojit, jelikoz konce byly daleko od sebe. Dalsi pokus za tri mesice… V dobe cekani na dalsi operaci jicnu se Oliverkovi premnozily klostridie ve strevech a zpusobily zanet temer celeho tenkeho streva. Nasledovala velice narocna operace strev behem ktere museli Olikovi vyvest stomie. Pani chirurzka mi oznamila, ze jestli muj syn pooperacni obdobi prezije tak to bude zazrak a ze jestli prezije tak bude minimalne docasne, mozna pernamentne, odkazan na parenteralni vyzivu (kapacky).
Byl to neuveritelny pocit na ktery nikdy nezapomenu a i po 10ti mesicich pri te vzpomince brecim. Pro zkraceni: Olicka cekaly jeste dve operace jicnu a jedna operace streva, aby nas po 203 dnech od porodu konecne pustili domu. Odnaseli jsme si domu 4.5kila toho nejvetsiho bojovnika co znam a nikdy na nej neprestanu byt pysna. Tenhle post neni o me. Je o mem synovi, kterej jako ani ne dvoumesicni miminko postavilo na nohy me a o 3hodiny pozdeji sveho tatu. Oliverku jsem vdecna za kazdy den s tebou. Za to ze dychas, polykas, kakas a curas jak mas. Protoze nic z toho neni samozrejmost a ty sis ten zivot opravdu vybojoval ❤️💙❤️
Pak už naštěstí všichni odešli a nechali nás s dulou a miminkem osamotě. Bonding trval skoro 3 hodiny a to kvůli tomu, že pro mě neměli pokoj. Řekli mi, že mám malého dát z ruky a že si ho odvezou na neonatologii a že já se mám jít prospat na gynekologii, protože na oddělení šestinedělí pro nás neměli místo. Odmítla jsem jim malého dát, dula mi na sále malého podržela a já se vysprchovala, abych jim dokázala, že jsem ok a schopná se o malého postarat. Nakonec jsme jim s dulou řekli, že se chci jít podívat na tu neonatologii, kam malého chtějí dát. Malého jsem si vezla v náručí na křesle. Moc dobře, jsem věděla, kam ho chtějí dát i jak to tam vypadá a že tam jsou dvě kojící křesla. Takže když jsme tam dojeli a doktor mi chtěl miminko sebrat, vzepřela jsem se mu s tím, že mu ho nedám a že chci abychom byli pořád spolu. Doktor se začal ohánět tím, že stejně nemám, kde s malým být, tak ať mu ho dám a jdu se vyspat. Ani tehdy jsem se nedala, přesvědčovala jsem ho, že spát nepotřebuji a že prostě se mnou nehne a že moc dobře vím, že tam mají ta kojicí křesla. Doktor nakonec svolil a tak jsem další cca 3 hodiny byla s malým na kojicím křesle (narodil se ve 3 ráno) a kojila ho neustále, jak to potřeboval. Pak jsem zaslechla doktorku, že budou odpoledne uvolněné nějaké pokoje, ale že je více čekatelek, než pokojů. Myslela si asi, že to vzdám. Zkoušeli na mě i to, že potřebuji kojicí křesla a že si mám jít odpočinout a vyspat se na „svůj“ pokoj na oddělení gynekologie (kam miminka nesmí) a že mohu přece chodit na neonatologii za ním, každé 3 hodiny na kojení. Přitom umístění malého na neonatologii rozhodně nebylo oprávněné. Byl naprosto v pořádku, donošený, dýchal sám, přisával se nádherně. Pro ně to bylo jen z kapacitních důvodu. Jen kvůli tomu chtěli oddělovat matky a děti, protože jim to bylo jedno, když tam matky mohou přece chodit každé 3 hodiny… Takže když pro mě najednou neměli místo ani na té neonatologii v kojícím křesle, i tak jsem jim malého odmítla dát a šla jsem si s ním sednout na chodbu do křesel pro návštěvy. Tam mě viděly sestřičky a všichni, kdo přišel na návštěvy a všichni okolo. 
Musím přiznat, že moje tvrdá dubová palice, moje umanutost, jim byla dost k nechuti. Na chodbě jsem zaslechla, že odpoledne budou několik maminek propouštět a že některé nové maminky tedy budou moci jít z gynekologie na oddělení šestinedělí. Ale že se nedostane na všechny. Začala jsem okamžitě prohlašovat, že se od malého nehnu a že si klidně budu platit nadstandard. Sestry ze mě už byly vyřízené a já věděla, že snad to pro nás dobře dopadne. Chtěla jsem případně odejít domu na reverz, kdyby se na nás ten pokoj nedostal. Nakonec, ve dvě odpoledne, se na nás konečně dostalo s pokojem. Mnoho ženám by se mohlo zdát, že tento příběh je hrozný a že se tohle děje vyjímečně. Ale ne, bohužel v dané porodnici je tohle normální. Nepřijde jim divné oddělovat ženy od dětí…. Bohužel.
přikrmovat odsátým mlékem, protože se hodně zhubnul. Celodenní a celonoční kolotoč odsávání mléka mi přivodil zánět v prsu… Nevyspání a xhodin v kuse brečící miminko mi také nepřidalo. Do toho manžel zvracel 10 dní v kuse… Bylo to hrozně těžké, pro nás všechny 3.
„To mi jako říkají, že mi teď zemře dítě?“ Nechápala jsem. “ To se přeci nemůže dít. Proč já…“ Syn se narodil 2.8.2020 v 1.45 v noci, jeho srdíčko se zastavilo během porodu. Vojtíška jsem si chovala asi hodinku, vedle stála moje maminka a obdivovala jak je kouzelný. 23cm a 540g naší malé lásky do dlaně. Vojtíšek že mne udělal maminku, připravil mě na cestu sebereflexe a hlubokého zármutku, který mi dokázal, že s partnerem zvládneme vše, že k sobě patříme.
